PAŘÁT MAGAZINE – číslo 52 / vyšlo 14. června 2013
Story čísla:
IMMOLATION – Království kovu smrti
Kapely stárnou, každou chvíli nějaká významná slaví kulaté jubileum. Konečně se dostává také na mistry deathmetalového žánru IMMOLATION, jejichž cesta započala již v roce 1988 a kořeny sestavy tkví především na dvou osobnostech tohoto žánru. Jsou to kytarista Robert (Bob) Vigna a zpěvák/basák Ross Dolan. IMMOLATION jsou nadějí toho, že poctivý death metal jen tak nevymře. Jejich hudební dráha není úplně rovná, taky už za to čtvrtstoletí nejednou spadli ze sedla, ale vždy se otřepali a táhli dál, bez ohledu na trendy, které se přeháněly kolem. Ať byl death metal na výsluní nebo ne, oni za ním vždy šli. Po kontroverzněji přijaté comebackové desce MORBID ANGEL se mnozí fanoušci nebáli označit za jejich nástupce právě IMMOLATION, kapelu, která razí konzervativní podobu death metalu. Přesně takovou, na jakou jsou její letití fanoušci zvyklí. Letošní deska „Kingdom Of Conspiracy“ jen potvrzuje, že házet tuhle partu do starého železa by bylo zcela nedůstojné. Je zpět s mistrovským dílem a ve skvělé formě. Při realizaci tohoto úvodního článku, v němž nechybí ani recenze všech řadových alb, nám byl k dispozici Bob.
MEGAPLAKÁTY FORMÁTU A2:
DESTRUCTION, NAHUM, JEFF HANNEMAN, MAYHEM (De Mysteriis Dom Sathanas)
Rozsáhlá interview:
AETHERNAEUM – Splynutí s přírodou
BRUTALITY – Návrat zapomenuté brutality
CATHEDRAL – Odchod na vrcholu a se ctí
EUPHORIC DEFILEMENT – Našim cílem je hrát kvalitní death metal
FIR BOLG – Životní poslání, ne póza
GOD SEED – Nechceme se vracet do minulosti
CHAOSTAR – Vlastní pojetí klasické hudby
INHUMATE – Underground je tvrdá scéna
KOZELJNIK – Tři kapely, jedna tvář
LECHEROUS NOCTURNE – Neděláme rozdíly mezi jednotlivými náboženstvími
MISANTHROPE – Idea staré francouzské velkoleposti
MY DYING BRIDE – Pevně si jít za svým cílem
ORPHANED LAND – Duchovní kapela, nikoliv náboženská
SNOVONNE – S nočními můrami snoubící se nevěsta
SUMMONING – S gestem Tolkiena
TORTURE KILLER – Jedenáct let na stejném místě
TRAIL OF TEARS – Slzy za mrtvé
A dále?
AWRIZIS – Final Hybridation
Po služebně starších bandách DOBYTČÍ MOR a VIRTUAL VOID máte nyní šanci se podrobně seznámit s mladou krví tuzemské metalové scény. Shodou okolností také pochází ze severní Moravy, avšak svůj styl označuje jako hybrid metal. „Každý ze členů AWRIZIS poslouchá trochu jinou muziku a při skládání si do songů přidá to svoje. Tak se stalo, že jedna skladba zněla jak od SUICIDE SILENCE, další jako od MESHUGGAH, jiná zase připomínala IN FLAMES. K tomu jsme si v každém songu nechtěli odpustit nějakou psycho pasáž na způsob DIMMU BORGIR nebo AMON AMARTH. Zkrátka pořádný guláš. Problém nastal, když jsme někde museli vyplnit žánrovou kolonku. Ať už to bylo při zakládání profilů na internetu, nebo pro koncertní plakáty. Na death metal jsme byli až příliš melodičtí, na melodic death metal s našimi moderními prvky zase příliš složití. Řekl jsem si tedy, že tu naši hybridní muziku nemáme kam zařadit nebo zaškatulkovat a na první promo materiály jsem pod naše jméno napsal hybrid metal,“ říká kytarista AWRIZIS Frodys. Jelikož se toto stylové pojetí kapele zalíbilo, své debutové album, které je součástí tohoto čísla Pařátu, pojmenovala „Final Hybridation“. Máte tak další z příležitostí, jak si desku zároveň naposlouchat, zařadit do sbírky a o kapele se dovědět vše podstatné.
ZA HUDEBNÍ CLONOU – 70000 TONS OF METAL
Přidají vám všechny letní festivaly ohrané? Pořád stejní lidé, stejné kapely, stejné prostředí… a už vás to nudí? Chcete prožít festival dobrodružný… zkrátka neobvyklý, jiný? Začněte šetřit a už v lednu se můžete v Miami podívat na výletní loď, která bude hostit další ročník velmi specifického festivalu 70000 Tons of Metal. Andy, majitel a hlavní pořadatel tohoto festivalu, zdůrazňuje, že se v žádném případě nejedná o snobské povyražení horních dvaceti tisíc. Tento festival přirovnává ke čtyřdenní dovolené v hotelu s přidaným luxusem plavit se po moři, poslouchat u toho naživo své oblíbené kapely a být jim v blízkosti také po skončení koncertů.
REST IN PEACE JEFF HANNEMAN
I přesto, že Jeff coby spoluzakladatel SLAYER a autor mnohých songů nikdy nebyl mediální tváří kapely, poskytoval velmi málo rozhovorů atd., dalo se čekat, že záhy po jeho úmrtí se slétnou supi a ještě dlouho kolem něho budou kroužit. O činnostech některých velkých médií, pro které to byla jen obyčejná zpráva dne i s mnohačetnými chybami, které v ní dokázaly nasekat, škoda mluvit. Ale to necháme být. Přemýšleli jsme, jak památku tohoto člověka uctít a dopadlo to tak, že jsme v redakci zprostředkovaně oslovili několik metalových osobností, aby vzpomněly na nějakou jednu zajímavou historku s Jeffem (i když vybrat jen jednu, to už samo o sobě byl pro ně pochopitelně dost těžký úkol) a ze všech odpovědí jsme se pokusili vybrat ty nejzajímavější. Nechtěli jsme slyšet, že Jeff bude každému chybět, jak je z jeho odchodu smutný atd. To je přece jasné. Taktéž jsme apelovali na náš lidský přístup, že nehledáme senzace, bulvár a doufali, že toto všechno bude nadřazeno různým oficialitám, které u velkých kapel nejprve musí schválit x manažerů, než se dostanou do médií. Tímto způsobem se nám skutečně podařilo získat několik zajímavých vzpomínek a názorů. Ale pozor, znovu upozorňuji, že tady se nebude truchlit ani slzet, protože Jeff by si tohle nepřál. Žil naplno a vše si maximálně užíval, shodli se všichni. Proto si přejí, aby právě takový Jeff v jejich srdcích zůstal navěky.
TRIBUTE TO BOMBARDER
Jugoslávie u nás byla kdysi vnímána jako ten liberálnější východ, ostatně pokud jde o metalovou hudbu, nejeden fanoušek by dnes našel ve své sbírce i nějakou tu licenční jugoplastiku IRON MAIDEN s logem Jugoton. Sarajevo bylo jakýmsi kulturně-společenským centrem bývalé federace a ačkoli metalová vlna zasáhla v 80. letech i jiná města a regiony, není náhodou, že další legenda, která posunula úroveň socialistického federativního metalu na stupnici tvrdosti zase o kousek dále, se narodila opět ve městě věčného partizánského plamene. BOMBARDER, tehdy prostě „dobře znějící metalový název“, nikoli předzvěst budoucích strastí země bratrství a jednoty, se poprvé ozval roku 1986, a to značně hlasitě.
PROFILACE
Tentokrát vám představíme VOICE OF THE SOUL z Kuvajtu, kteří zároveň poodhalí informace o tom, na jakých principech kuvajtská metalová scéna (ne)funguje, a české DYSANGELIUM.
HISTORIE FESTIVALU OBSCENE EXTREME – díl první
Nej-extrémnější festival na světě první červencový víkend slaví už své patnácté narozeniny. Ovšem zároveň se sluší dodat, že je to také nej-pohodovější a nej-přátelštější festival, na kterém panuje jedinečná atmosféra. Jak v minulém čísle řekl Lugubrious z HAEMORRHAGE: „Každému aspoň jednou v životě doporučuji navštívit Obscene Extreme.“ A rozhodně není sám; prakticky každá kapela hrající extrémní žánry si chce někdy na OEF zahrát a když se tak stane, mluví v superlativech. Fanoušci grindu, crustu, violence, death metalu (a nově snad i doomu) nachází každý rok v červenci (vyjma 2009) útočiště v Trutnově, přičemž mnoho z nich se svými kousky vrací do dětských let (úsměv). Symbolicky k patnáctým narozeninám OEF spouštíme v tomto čísle čtyřdílný seriál, který vás seznámí se vším podstatným, čím tento festival prošel. Pochopitelně nebudeme chronologicky popisovat, co se dělo rok po roce. Cílem tohoto seriálu bude společně se zakladatelem a organizátorem OEF Miloslavem „Čurbym“ Urbancem snad poutavým a zajímavým způsobem přiblížíme a shrneme vše podstatné z historie i současnosti, včetně špeků ze zákulisí. Tento první díl je zaměřený především na specifika, jež festival odlišují od ostatních. A to zdaleka nejen ta hudební. Takže… pojďte si oživit vzpomínky, nebo nasát nové informace.
TVRDÁ HUDBA A TETOVÁNÍ
Tetování bez debat odjakživa patří k tvrdé hudbě. Snad i nesmrtelný slogan „Sex, Drugs and Rock´n´Roll“ by mohl být v pohodě přejmenovaný na „Tattoos, Drugs and Rock´n´Roll“, případně na „Sex, Tattoos and Rock´n´Roll. Ale to už nechám na chuti každého z vás. Původ slova tetování má kořeny v tahitském slově „tatu“, což se dá volně přeložit jako „vyznačit“. A přesně o tomhle by tetování mělo být. Mělo by vyznačovat to, co je danému člověku blízké a co ho odlišuje od ostatních. Každého takového k tetování vedlo něco jiného a každý preferuje jeho rozličné druhy. V dnešní době, kdy se z tetování stal obrovský boom, je možné vybrat si z různých stylů a umělců, kteří „značku na tělo“ vytvoří. Určitě vás zajímá, co metalové umělce vedlo k tomu nechat si vytetovat na své tělo zrovna motivy nebo symboly, které jim zůstanou nejspíš do konce života. Proto jsme se rozhodli hned 13 „pokérovyných“ oslovit a vznikl tak článek o tetování, životním stylu i velmi osobních příbězích. Pomáhaly ho utvořit tyto osobnosti: Hellhammer (MAYHEM), Lena Abé (MY DYING BRIDE), Trym Torson (EMPEROR), John Lindqvist (NASUM, SAYYADINA), Michael Hamilton (EXHUMED, DEEDS OF FLESH), Witch (GALADRIEL), Vláďa Prokoš (FLESHLESS), Paul Speckmann (MASTER), Armin Schweiger (AFGRUND, DISTARTE), Kevin Foley (BENIGHTED, DISAWOVED) a Ivar (ENSLAVED).
TERMINATOR
V letech 1989 – 1991 patřila skupina TERMINATOR do absolutní tuzemské špičky. Její thrash metal, zaznamenaný na dvou demosnímcích, označovaný jako „anti-toxic thrash“, předběhl dobu nejen po stránce hudební, ale i v oblasti textů a grafiky. Dnes je používání radioaktivních symbolů a orientace textů na boj proti válce či hrozbu ekologické katastrofy zcela běžnou věcí, tehdy šlo minimálně v rámci naší země o novum. Na debutovém albu už zněla trochu jiná, smířlivější hudba, a v polovině devadesátých let, po druhém albu „Plugged!“ se TERMINATOR vytratil ze scény, byť jeho členové pokračovali dál v jiných projektech.
LABEL STORY – 20 LET EPIDEMIE RECORDS
Epidemie Records bylo jedno z prvních českých UG vydavatelství, po 20 letech je jedním z posledních. Většina majitelů labelů z 90. let s tím dříve nebo později praštila, že se to už nevyplatí, lidi málo kupují, raději tak budou dělat pro sebe smysluplnější věci, případně o celé to dění ztratili zájem. Martin Čech se však projevil jako srdcař, podobné rozhodnutí neudělal, ba o něm nikdy ani neuvažoval. Vše, co dělá, pro něj představuje životní styl a zároveň mikrosvět, jež mu vytváří pevnou půdu pod nohama a chrání ho před současnou dobou, kterou celkem pohrdá. Letos je tomu 20 let od doby, kdy vznikl tento label vytvořený z malého xeroxovaného fanzinu Epidemie a distribuce demokazet, postavený na punkové filozofii „Do It Yourself“. Když jej Martin založil, bylo mu 15 let. Chtěl být prospěšný scéně a zároveň toužil po zážitcích a dobrodružstvích. Kořeny Epidemie Records sahají do toho nejhlubšího undergroundu, na jaký mohou vzpomenout už jen pamětníci. Snad i proto si tento člověk na nic nestěžuje, bere život, jaký je, a hlavně si žije podle sebe bez ohledu na dobu. Je to stará škola, ctí staré hodnoty a je na to hrdý. Hudbu poslouchá z hudebních nosičů, filmy sleduje v kině na velkém plátně, knihy čte z papírových knih a nehodlá na tom nic měnit.
ZPĚVÁCI – MATTI WAY
První číslo roku 2013 přineslo novou rubriku. Nebo spíš střídání stráží. Po seriálu o ženách v metalových kapelách (rok 2011) a bubenících (rok 2012) přichází na řadu zpěváci. První pán na řadě byl Attila Csihar, druhý Lugubrious a nyní pro změnu zabrousíme do brutal death metalu. Pokud se bavíme o vlivných vokalistech v rámci death metalu, nemůžeme vynechat Mattiho Waye. Ačkoliv jej nová generace fanoušků brutal death metalu registruje až jako zpěváka PATHOLOGY nebo ABOMINABLE PUTRIDITY a přistupují k němu jako k jednomu z mnoha, je to právě Matti, kdo ovlivnil celou generaci brutal deathových zpěváků. Jeho neskutečně brutální hlasový projev a výkon na prvních dvou albech DISGORGE byl do té doby neslýchaný a započal kompletně novou éru. Svou pozici elitního vokalisty potvrdil i následně na nahrávkách CINERARY a LITURGY. Matti ale není člověk žijící z minulé slávy. Jak je z následujícího rozhovoru zřejmé, rozhodně se ani v následujících letech nudit nebude.
REDAKTORSKÁ BODOVACÍ TABULKA
Máte možnost porovnat váš hudební vkus s naším! 46 aktuálních nahrávek v bodovací tabulce.
SEZNAM RECENZOVANÝCH NAHRÁVEK
ABYSMAL DEPTHS – The Pain Shows In Dead Woods
ARCKANUM – Fenris Kindir
ARSIS – Unwelcome
BLACK OATH – Ov Qliphoth And Darkness
CATHEDRAL – The Last Spire
DAGOBA – Post Mortem Nihil Est
DARK ANGELS – Bittersweet Devotion
DARK TRANQUILLITY – Construct
DROWN MY DAY – Confessions
EDAIN – Of Those Who Worship Fire
EVANGELIST – Doominicanes
ETERNAL REST – Prophetic
F.O.B. – Reap What You Sow
FIR BOLG – Towards Ancestral Lands
G.O.R.E – Stand Up Sexy Ladies, The Boogie Band Is Here
GHOST – Infestissumam
CHAOS INVOCATION – Black Mirror Hours
CHAOSTAR – Anomima
CHILDREN OF BODOM – Halo Of Blood
IMMER – Separation
IMMOLATION – Kingdom Of Conspiracy
JUNGLE ROT – Terror Regime
KOZELJNIK – Null: The Acheron Of Multiform Negation
KYLESA – Ultraviolet
LACRIMAS PROFUNDERE – Antiadore
LECHEROUS NOCTURNE – Behold Almighty Doctrine
LUX DIVINA – Possessed By Tellurics Feelings
MALIGNANT TUMOUR – Overdose & Overdrive
MANEGARM – Legions Of The North
MASSEMORD – A Life-giving Power Of Devastation
MISANTHROPE – Aenigma Mystica
MORIBUND OBLIVION – Manevi
MY DYING BRIDE – The Manuscript
NECRONOMICON – Ride Of The Elder Ones
NECROTIC DISGORGEMENT – Documentaries Of Dementia
NERGARD – Memorial For A Wish
ORPHANED LAND – All Is One
PERTHO – Bossou
SETH – The Howling Spirit
SHINING – One One One
SODOM – Epitome Of Torture
SPERMBLOODSHIT – The Tourettes Syndrome
TEARS OF MARTYR – Tales
THE DILLINGER ESCAPE PLAN – One Of Us Is The Killer
TRAIL OF TEARS – Oscillation
UNBORN – Awaken To Reality
