ZLATÁ DEVADESÁTÁ – Petr Korál vzpomíná na počátky metalových devadesátých let v Československu

„Doba po listopadu 89 byla fantastická a pořád říkám, že nejen první měsíce, ale vlastně celý čas až někam do roku 1992 byl pro mě osobně tím nejúžasnějším v celém mém životě, nikdy jsem nic lepšího nezažil a myslím, že bohužel už nikdy nezažiju. Všechno se najednou smělo, ta všeobecná euforie… kdo to nezažil, stěží to plně pochopí. Když to převedu do metalu, najednou se hned po sametovce mohlo hrát cokoliv bez omezení – včetně těch extrémních forem, což byl hlavně black a thrash, ale pomalu nastupoval i začínající death metal a různé ´předpotopní´ podoby hardcoru a grindu. A týkalo se to nejen koncertů, ale i nahrávek. Téměř každá kapela se snažila natočit demo a pozvolna se začala objevovat i první česká metalová elpíčka,“ vzpomíná s nostalgií nejrespektovanější tuzemský rockový publicista Petr Korál. Dle jeho názoru všeobecná soudržnost skončila nejpozději v polovině roku 1990 s prvními svobodnými volbami. Ty dopadly z pohledu drtivé většiny národa dobře – a pak už se každý začal starat hlavně sám o sebe, což bylo přirozené a nelze to nikomu vyčítat.
Rozhovor s Petrem Korálem volně navazuje na povídání s Vladimírem Kočandrlem, které najdete v posledním vydání Pařátu ročníku 2019.

92. číslo Pařátu vyšlo 22. února 2020.