VULCANO

Brazílie a tvrdý metal, to v osmdesátých letech zdaleka nebyla jen SEPULTURA. Mezi hrstku těch prvních, jež do té doby nejrychlejší heavy metal zrychlili na úroveň death metalu, patřili VULCANO z města Santos, vzdáleného na brazilské poměry kousek od Sao Paula, jednoho ze dvou městských center tvrdé hudby. To druhé se jmenovalo Belo Horizonte a z jeho katakomb se zocelila právě SEPULTURA. Zní skoro až neuvěřitelně, že pro bratry Cavalerovy a jejich přátele se v počátcích VULCANO stali inspirací. Původně baskytarista, později kytarista a zpěvák Zhema Rodero založil na tu dobu neuvěřitelně rychlou kapelu už v roce 1980 a přežil s ní dinosaury i dobu ledovou. Dnes je mu skoro šedesát a jeho VULCANO pořád válí jako za starých časů. Nebo snad i lépe. Nedávno si zahráli poprvé ve Spojených státech, znovu se chystají ničit Evropu a do toho skládají nové kusy. Že jste o tom jménu nikdy neslyšeli a historka se SEPULTUROU vám připadne k smíchu? Proč se také VULCANO nestali světovou kapelou, když k tomu měli „v době nikoho“ ty nejlepší předpoklady? Podobné úvahy Zhemu příliš netrápí, jen sebekriticky říká: „Všichni jsme měli stejnou příležitost, ale SEPULTURA se asi ocitla ve správnou dobu na správném místě a využila nabídnuté příležitosti.“ Příští rok uběhne třicet let od vydání jejich albové prvotiny „Bloody Vengeance“, kterou část oddaných fanoušků vnímá za předěl v historii extrémního (black/thrash/death) metalu. Avšak už překvapivě letos vyšla reedice tohoto počinu. Tato událost se pro nás stala záminkou k navázání kontaktu se Zhemou a následnému povídání o jeho životě s krví prolitou metalem.

64. číslo Pařátu vyjde ve čtvrtek 11. června.