MONOLITHE

Francouzští MONOLITHE se letos vyšplhali na samotnou špičku doommetalového žánru. Velkou měrou tomu dopomáhá schopnost neustále se s každou nahrávkou posouvat do odlišných emočních vod, přičemž i žánrový vývoj v jejich podání není tím, co by šlo beze slov překlenout. Přestože Sylvain Bégot (kytarista, basák a vrchní skladatel) v rozhovoru několikrát uvedl, že nemá příliš v lásce označení funeral doom metal, považuji za povinnost mu v tomto ohledu trochu oponovat, neboť první čtyři alba označená v titulu římskou číslicí, jsou v základu přesně tím, čím se tento specifický subžánr vyznačuje. MONOLITHE však nikdy nebyli skladatelsky i žánrově striktní. Pokud tvorbu Francouzů neznáte, na uvítanou vřele doporučuji naprosto skvostné album „Monolithe IV“ z roku 2013, které završilo jednu zásadní vývojovou etapu. Základem tohoto rozhovoru je ale především letošní album s názvem „Nebula Septem“, zachycující kapelu v dalším netušeném rozletu. „Existuje zde opravdu mnoho odkazů na číslo 7, řekněme i v dalších aspektech. 7 písní, tónů, 7 prvních písmen abecedy pro jednotlivé skladby, 7 lidí na tomto albu… a jak jsi zmínil, skladby mají přesně 7 minut. Všechno bylo provedeno s cílem oslavit skutečnost, že „Nebula Septem“ je sedmým albem MONOLITHE. Už v minulosti jsme si s čísly hráli, ovšem tentokrát jsme zašli trochu dál,“ vysvětluje Sylvain neobvyklou symboliku jejich nového alba.

83. číslo Pařátu s MONOLITHE vyjde 24. srpna.