INTERNAL BLEEDING – Kmotři newyorského death metalu se vrací / část první

New York dal světu, zejména zásluhou SUFFOCATION, brutal death metal, za což mu budiž postaven pomník. Místní scénu však v první polovině devadesátých proslavily ještě další dvě výrazné kapely – PYREXIA a INTERNAL BLEEDING. Prvně jmenovaným jsme se věnovali nedávno, nyní přichází čas na kapelu, která definovala specifický podžánr nazvaný ‘slam‘ – INTERNAL BLEEDING. Bez nadsázky lze říct, že právě toto jméno ztělesňuje to, co si mnozí představují pod pojmem NY brutal death.
INTERNAL BLEEDING vznikli někdy v roce 1991 a první tři dema jim zajistila takřka kultovní status v death metalovém undergroundu. Následující dvě dlouhohrající alba – „Voracious Contempt“ a „The Extinction Of Benevolence“ kult INTERNAL BLEEDING jen utvrdila. Poté přichází částečná obměna sestavy a album „Driven To Conquer“ ukazuje kapelu v novém světle. Jeho hudební náplň dokazuje, že v New Yorku k sobě měly death metal a HC vždycky hodně blízko, a navíc se za pomoci Briana Griffina (BROKEN HOPE) povedlo konečně docílit správného zvuku. Pak se ale věci začaly zadrhávat. V roce 2004 sice ještě vyšla deska „Onward To Mecca“, ta už ale byla nahrána téměř kompletně novou sestavou. Jediným zakládajícím členem, který se ještě na jejím nahrávání podílel, byl bubeník Bill Tolley. Následně se kapela v podstatě rozpadá, aby ji před pár lety opět oživil původní kytarista a dlouholetý mluvčí INTERNAL BLEEDING, Chris Pervelis.
INTERNAL BLEEDING jsou zpět, a k tomu ještě ve skoro původní sestavě. A jako zpěvák je neposílil nikdo menší než Keith DeVito (ex PYREXIA), jehož není potřeba fanouškům newyorské školy představovat. INTERNAL BLEEDING se nedávno také konečně objevili i v Evropě a jejich turné neminulo ani Česko.

Chris Pervelis přiznal, že rozsáhlejší hudební zpověď ve svém životě ještě neučinil. Vzhledem k její délce jsme tak rozhovor s ním rozdělili na dvě části po dvou stranách. Tu první najdete už v blížícím se vydání Pařátu, přesněji od 21. dubna.