CREMATORY

Ačkoliv věkem patří CREMATORY do metalového důchodu (úsměv), jak se v následujícím rozhovoru s kytaristou Markusem Jüllichem dočtete, kapela se nerada ohlíží do minulosti, natož aby z ní těžila. Neustále hledá nové výzvy, čehož důkazem je aktuální album „Antiserum“, na němž se vydala vstříc vlastní hudební revoluci.
CREMATORY stáli u počátků gothic metalu a nejen díky Felixově hlubokému vokálu mu vtiskli vlastní podobu smrti. Výrazný milník v jejich historii tvoří příchod kytaristy Matthiase Hechlera, který se zároveň ujal čistých vokálů a v kombinaci s jemnou elektronikou se zvuk CREMATORY posunul jinam. Po vydání alba „Believe“ (září 2000) se však krize uvnitř kapely vystupňovala na maximum. Bylo to překvapení, protože všichni měli za to, že to nejhorší má už dávno za sebou a s odchodem kytaristy, zpěváka a tahouna Lotteho Första se vyrovnala. V létě 2001 vše vyvrcholilo „posledním koncertem“ ve Wackenu, nicméně už o dva roky později zase všichni stáli na svých značkách a restart kariéry pojali úplně jinak. Kapelu začali brát jako koníček, každý rok mají před sebou pevně stanovaný počet koncertů a hudbou se vyloženě baví. Přitom však nezapomínají na to neustálé hledání nových výzev.

„Antiserum“ vyjde 21. února a o den dříve už si budete moci v 56. čísle Pařátu přečíst rozhovor s Markusem o gothic metalu, elektronické scéně, pobírání důchodů (úsměv) nebo o tom, proč CREMATORY doposud hráli v CZ/SK tak málo, co je toho příčinou a kolil čítá jejich roční pevná taxa koncertů.