30 LET ABORTION
„Já v podstatě, i kdybych strašně chtěl, tak už ani nemám s kým si zavzpomínat, protože můj ročník se už v metalu nepohybuje. A když už, tak jen z nostalgie nebo kvůli zisku. Buď jsou ti lidi před infarktem, staly se z nich alkoholové trosky nebo úspěšní manažeři, pro které se metal stal už jen vzpomínkou z dětství,“ připomíná Lepra, basák a vokalista slovenských ABORTION. Ti vznikli v roce 1989, tedy ještě za časů Československa. A jen krátce poté, co se rozkoukali, začali hrát hudbu, která svým extrémem vybočovala a stala se v podstatě protestem. Proti čemu? „Magoři, systémy, demagogové, populisti, moralisti nebo fašisti jsou navěky stejní, akorát mění vlajky a jména,“ připomíná Lepra. Dle něho je současná doba zlatým věkem z hlediska protestu. Třeba na doposud posledním albu mají ABORTION dvacet songů a každý z nich je protestem proti něčemu, avšak každý zároveň proti něčemu jinému. Možná mnohokrát ten protest vyzněl jako sranda, ale je to tím, že to ABORTION podávají dost sarkasticky a vždy se to snaží otočit na ten fakt, aby se každý sympatizant ABORTION i tomu největšímu Hitlerovi dokázal zasmát do ksichtu. „Není nic horšího než směšný vůdce,“ říká frontman ABORTION, který tři desítky let vnímá grindcore jako protest a „tupa tupa pičoviny“ odmítá nazývat grindcore.
Rozhovor k 30 letům ABORTION najdete od 21. října v 90. čísle Pařátu.
