PAŘÁT Magazine
Tištěný časopis o metalové hudbě

13 mýtů a omylů spojených s Pařátem

S něčím podobným už jsme vás kdysi dávno seznamovali. Dlouholetí čtenáři si na to třeba ještě vzpomenou, byť podrobnosti už si nevybaví. Ale lidi se mění, někteří čtenáři odchází, další přichází a je tu pro ně celá řada otazníků. Neví, kam Pařát vlastně zařadit. Pro ty všechny je tady následující stránka, na níž jsem se snažil shrnout vše podstatné, co jste chtěli vědět, ale nechtěli se na to zeptat (úsměv).

1. Pařát je jeden z nejlepších metalových časáků v Česku!

A které jsou ty další?

2. Pařát je lepší než Spark!

Pokud si někdo myslí, že nám tím lichotí, opak je pravdou. Pařát lepší není, nebyl a nikdy nebude, protože tady není co srovnávat. Pařát je zaměřený souhrnně řečeno výhradně na tvrdý metal (případně i na kapely, které takto začínaly, ale čas je zavál někde jinde), styly jako heavy, speed, power apod. v něm nemají místo. Pominu-li možnosti, které jsou mezi oběma médii propastné, tak Pařát má úplně jinou filozofii, směr, přístup – zkrátka děláme věci jinak, po svém, jak nejlépe umíme, fungujeme v mnoha směrech úplně jinak než všechna další média a budeme rádi, pokud je to poznat.

3. To se vám to žije, když nemáte žádnou konkurenci!

Ve svých počátcích byl Pařát obyčejný xeroxovaný fanzin pro úzkou skupinu nadšenců. Pohyboval se spíš v pozadí, protože „konkurence“ byla mnohem kvalitnější. Ještě někdy po roce 2000 vycházely desítky zinů, ale všechny nakonec skončily. Bylo to rozhodnutí jejich autorů, ne naše. My šli pořád dál, pumpoval se do toho čas i peníze, snažili jsme se Pařát zdokonalovat a věřili, že někdy se nám podaří vydávat médium, o něž by byl větší zájem. V podstatě by se dalo říci, že tady funguje vše jako kdysi. Pořád ti stejní nadšenci a pořád ta undergroundová distribuce. Akorát náklad už není pár desítek kusů, nýbrž pár tisíc.

4. Stejně si to skoro všichni platí, o kom píšete!

Neplatí si nikdo nic. Sice si za to chleba nekoupíme, ale jsme na to hrdí. Jen díky vám, čtenářům, si to můžeme dovolit. Pařát totiž z 99 % sponzorují jeho čtenáři, tedy ti, pro které není škoda „investovat“ každé 2 měsíce 102 Kč. Pokud tady chce někdo reklamu, která je podmíněna rozhovorem s nějakou kapelou, záleží na tom, jestli chceme my, jestli je pro někoho z redakce ta kapela oblíbená. Pokud ne, s díky takové nabídky firem odmítáme.
Povrchní rozhovor o pár otázkách, jen aby tam ta kapela byla, se dá udělat s každým, ale o tom tohle médium nikdy nebylo a nebude! My tím vším žijeme a snad je to i poznat. Taktéž se v Pařátu nikdy neobjevily a neobjeví mimožánrové reklamy, např. na nové auto, pivo nebo mobilní operátory. Počet reklam v každém čísle je navíc prostorově omezený.

5. Dáváte málo prostoru tuzemské scéně!

Podle nás ji nedáváme málo prostoru, ale méně, než v minulosti. Pařát byl dlouhé roky (vlastně až do letopočtu 2009) postaven na prioritní podpoře české a slovenské undergroundové scény. Jenže stejně jako kapela je zpočátku ráda za vystoupení v rodném městě, na malých festivalech, ale potom pošilhává výš, i my jsme najednou dostali chuť jít blíž svým oblíbeným zahraničním kapelám a pokecat si s nimi. Dříve to ani nešlo, protože bychom se s nimi nedomluvili. Navíc nová podoba Pařátu znamenala i mnohem větší finanční investici a postavit obsah ze ¾ na českých kapelách, do roka a do dne bychom skončili kvůli chabé kupní síle. Ač je to třeba smutné, je to tak.

6. Nadržujete některým kapelám!

Přistupujeme ke každému stejně. Nejednou se stalo, že se kapely urazily, protože jsme o nich napsali něco negativního a ony to braly jako pomluvu. Ale za ty roky jsme se s něčím podobným setkali mnohokrát: pokud se o někom píše kladně, chce s vámi být nejlepší kamarád, pokud negativně, stáváte se jeho nepřítelem. Je důležité si nejprve od každého držet ten zdravý odstup a teprve čas ukáže. Za nadstandardní vztah lze z mé strany považovat ten s DISSOLVING OF PRODIGY. Miluju jejich hudbu a
jsou to moc fajn lidi.

7. To se vám to mluví, když vás financuje nějaký bohatý mecenáš!

Pařát byl financován jistou firmou pouze v letech 2006-2007. To ale není období, které lze zpětně hodnotit příliš pozitivně. Jinak Pařát vždy financovala jediná fyzická osoba, tedy já, normální zaměstnanec jiné firmy, který si na vydávání tohoto časáku nabral několik úvěrů. Když bylo nutné zariskovat, šel jsem do toho. Ne vždy to vyšlo, taky už jsem si pořádně nabil hubu, později litoval některých kroků, když látal korunu ke koruně, ale zpětným pohledem bych nic neměnil. Zkuste každé 2 měsíce investovat šestimístnou sumu do něčeho, kde nemáte nic jistého. Stačí, aby se něco málo nepovedlo, celé to půjde do mínusu a můžete to dotovat výplatou. Už se to i několikrát stalo. Něco jiného je, pokud se něco nepovede jednou za rok, dva, tři, peníze se rozdělí v čase, ale co 2 měsíce, to je někdy maso. Nepracujeme s malými částkami.

8. Vždyť Pařát zaměstnává několik lidí!

Nikdy nikoho nezaměstnával, ani práci na něm nikdo neměl jako hlavní činnost. Od roku 2010 Pařát funguje oficiálně – tedy zcela legálně, např. platí daně, vede řádné účetnictví atd. Moc radost z toho nemáme, v podstatě akorát sypeme peníze státu, ale nedá se nic dělat. Lidé jsou všelijací, závist všudypřítomná a nikdy nevíte, kdo vás udá. Je lepší tomu předejít.

9. Proč vydávat tištěný časopis, stejně je všechno na internetu!

Nejčastější věta od těch, kteří Pařát nikdy neviděli. Snažíme se všechno dělat jinak, než je běžné. Počínaje systémem distribuce, kdy nic nemusíte platit předem, až po většinu témat, které minimálně na českém internetu určitě nenajdete. Snažíme se do každých čísel dávat snad pestré plakáty a zajímavá CD. Navíc Pařát nic ze svého obsahu nezveřejňuje na internetu (ani po něm nikomu nic neposílá), kapelám nedává souhlas ke skenování celých článků, ve kterých se o nich píše. Tady jde o moje dlouholeté osobní přesvědčení stát v čele časopisu, ne webzinu. Tedy časopisu s grafikou – ne aby se k jeho obsahu mohl každý dostat pouhým kliknutím na internetu. Jak říkám, je to pouze mé přesvědčení, nikoliv útok na někoho jiného či návod, jak by to měl dělat.

10. Jsou tam akorát dva tři články, které si přečtu, jinak mě obsah nezajímá!

Nikdy není možné zavděčit se všem. Jednomu se líbí tenhle styl, jinému zase tenhle. Snažíme se každé číslo Pařátu stylově vyvážit. Ale není to přece jenom o kapelách. I články a rozhovory se snažíme vést zajímavou formou tak, aby nebyly jen o tom, co která kapela kdy natočila a jak je s tím spokojena.

11. Je to moc drahý!

Cena 102 Kč je včetně poštovného, DPH a dalších koncových daní. Naopak nedáváme provize žádným zasilatelským agenturám, vše evidujeme a rozesíláme po vlastní ose. Je to mnohem pracnější, ale zároveň nám to umožňuje mít nad vším bezprostřední kontrolu. Pokud se i přesto zdá někomu cena drahá, je nám líto. Pokud by o polovinu zlevnila tiskárna a lisovna, pak bychom i my o polovinu stáhli cenu. Stejně tak být náklad 5x vyšší…

12. Pařát si bez problémů kupuju u nás na trafice!

Ač Pařát už 2 roky na trafikách sehnat nelze, zejména na sociálních sítích do nás někteří hustí neskutečné bláboly. Mnoho lidí vůbec netuší, že může existovat i jiná distribuce a nejspíš ve snaze zavděčit se lžou a tvrdí, že Pařát bez problémů kupujou ve městě na novinovém stánku. Nechápeme to. Když se jich zeptáme na to, ať nám řeknou místo, ve které trafice se dá Pařát bez problémů sehnat, nastane trapné ticho nebo výmluvy, že to bylo myšleno jinak.

13. Pařát se blbě shání!

Sehnat Pařát je úplně jednoduché. Kdo chce, zabere mu to necelou minutu času, kdo nechce, bude neustále tvrdit, jak je to složité a nepraktické.

Závěrem?
Nikdy by nás nenapadlo tvrdit, že je Pařát dokonalý. Máme v sobě pokoru. Občas zařádí šotek, občas se něco nepovede, jak mělo, ale dál to celé budeme s kolegy táhnout, dokud nám budou síly stačit. Děkujeme za vaši přízeň a podporu!

Petr Říha „Herdron“ – šéfredaktor, vydavatel

Translate »