PAŘÁT Magazine
Tištěný časopis o metalové hudbě

ALPHA BEAST TOUR: MOONSPELL OKOUZLILI PRAHU

Prodloužený víkend podzimních prázdnin začal v pátek 25.10. pro české metalové fanoušky velmi stylově. Do pražského Hard Rock Café zavítala portugalská horda černokněžníků, uctívajících kult Měsíce. Samozřejmě je řeč o temných náladotvůrcích MOONSPELL. Něco po 20. hodině, když byla veškerá zvuková technika a aparatura konečně připravena nervózními zvukovými asistenty, se po atmosférickém intru  na podiu vynořil Fernando Ribeiro v gladiátorské masce. Úvodní „Axis Mundi“ zahájila historicky první show započaté koncertní šňůry, příznačně zvané Alpha Beast Tour.

100_3018Jak už napovídá samotný název, kapela přijela do Prahy poprvé představit českým fanouškům skladby z aktuálního dvojalba „Alpha Noir/ Omega White“. A v tomto duchu se nesla skoro celá, téměř dvouhodinová show. Kromě pecek jako „En Nome Do Medo“, „Alpha Noir“ či  naprosto burcující „Lickanthrope“, si Fernando a spol. střihli i  skladby ze starších alb, což určitě potěšilo především starší generaci přítomných fanoušků. Nesměla chybět okultistická srdcovka každého temného romantika – „Opium“, která měla naživo, vzhledem ke komorním prostorům klubu na obecenstvo doslova hypnotizující dopad. Stejně tak „Mephisto“, při které kapela, stejně jako samotní fanoušci svými ďábelskými invokacemi málem zbořili klub (úsměv).  

Když už zmiňuji velikost klubu, musím říct, že tyto prostory nebyly zrovna šťastnou volbou, co se do organizace koncertů a kapel tohoto rozměru týče. Během celé show bylo v klubu téměř nedýchatelno, což ještě zhoršovaly přehnané mlžné efekty z podia…

Ten večer zaznělo i spoustu skladeb z debutového „Wolfheart“(1995) a stejně tak profláknutá balada, zásadní archetyp ženského a mužského principu z alba „Night Eternal“ (2008) – „Scorpion Flower“. Velká škoda, že Anneke, se kterou Fernando tento duet nazpíval, zněla jen z playbacku. To trochu pokazilo atmosféru, stejně jako očekávání nějakého toho slíbeného hosta. Někteří tajně doufali, že by jím mohla být právě ona. Ovšem další skladby, které následovaly, tyto slabé chmury naprosto rozpustily.

Teprve na koncertě člověk pozná, jakou má hudba MOONSPELL sílu a moc. Naprosto perfektní byl výkon kytaristy a klávesisty v jedné osobě – Pedra Paixãa. Ten střídavě valil jeden pekelný riff za druhým a mezi tím odbíhal ke klávesám, které vykreslovaly tak dramatické hudební linie, že by se za ně nestyděl kdejaký romantický umělec minulého století.

Osobně nemám nic proti tomu, když letití fanoušci srovnávají různé koncerty, který z nich byl ten lepší, ale může to dospět až k bodu, kdy člověk nějakým způsobem sám sobě zkazí ten jistý zážitek a přistihne se, že než aby si naplno užíval každou minutu aktuální show, v duchu srovnává, jak zahráli minule tu a onu  píseň a v čem je tentokrát lepší (nebo horší). Osobně, ať už jsem na prvním nebo třetím koncertě nějaké kapely, snažím se vychutnat si tu nejaktuálnější atmosféru a příliš se nezastavovat nad minulostí (úsměv).

MOONSPELL potěšili především pestrostí svého setlistu, ve kterém neopomněli kromě novinek ani starší hitovky. Jak už bylo řečeno, kapela přijela letos znovu v prvé řadě proto, aby odehrála skladby z loňského dvojalba. Chemie mezi podiem a publikem fungovala na maximum, emoce otřásaly klubem, ať už při smrtonosných řežbách, či teskně laděných opusech. Každý si díky různorodému složení skladeb přišel na své a soudě dle permanentně skandujícího kotle v průběhu celé show, stejně jako obrovskému, opakovanému potlesku na závěr, tohle byla akce, na kterou místní fanoušci (snad ani samotná kapela) jen tak nezapomenou…

Barbora Vaňková

Mohlo by Vás zajímat...
Translate »