PAŘÁT Magazine
Tištěný časopis o metalové hudbě

HISTORIE PAŘÁTU K PŘEČTENÍ ONLINE – část pátá

K desetiletému výročí Pařátu jsme v roce 2009 připravili biografickou sérii o třech pokračováních chronologicky směřující od počátečních pionýrských let až po konec roku 2009. Z následujících řádků tak budete mít možnost seznámit se s úplnou historií tohoto časopisu v jeho prvních deseti letech, psanou ne úplně vážným tónem a bez smajlíků. Mezi čtenáři vzpomínající si na prvopočátky Pařátu už bude asi jen minimum pamětníků, takže věříme, že spoustě našich čitatelů tento „příběh“ osvětlí dosud nezodpovězené otázky, pro hrstku nám věrných už delší časové období naopak řádky přinesou příjemné nostalgické vzpomínky.

Historie Pařátu z let 2000-2009 byla otištěna v číslech 29-31 (červen-prosinec 2009), nyní ji v trochu upravené verzibudeme po částech zveřejňovat na webu, kde poté zůstane ve speciální sekci umístěna trvale na očích, včetně verze v novém grafickém zpracování.

Přesun do Havířova
1978_parat_19Zlom ve vývoji Pařátu nastal po 18. čísle z května 2006, do kterého mimochodem poprvé přispěl i Johan. Po MASTER´S HAMMER se jeho profilové články v Pařátu stále drží a věřím v to, že ještě hodně dlouho držet budou. O dva měsíce později opouštím Mohelnici a stěhuji se do rodného Havířova, aby se definitivně zpečetila dlouhodobá kooperace mezi mnou a Daliborem z vydavatelství Crystal Productions. Na podzim téhož roku z jeho hlavy vzešel plán na možnou reinkarnaci časopisu, že bychom mu společně nasadili profesionálnější tvář, než byla doposud. Jeho nápad mě nadchnul už třeba jen proto, že to byl za sedm let úplně první konkrétní návrh, jak by se něco mohlo udělat lépe. Navíc v té době jsem se už oklepal i v branži vydavatelské, kdy jsem měl pod sebou distro onoho vydavatelství, a začal si uvědomovat, že odzvonila doba dělání každému jen vola. Jinými slovy konečně jsem pochopil, že nadšení je možná dobrá věc, ale ne pokud je člověku už skoro třicet a nějaká podpora undergroundu je stejně pouze laciná fráze pro naivní lidi a i celý underground nemůže být ze všech stran postaven jen na nekonečné podpoře něčeho.
19. číslo, první s barevnou obálkou, vyšlo 15. prosince 2006, celých sedm měsíců po čísle 18. Rodilo se velmi těžce: po nastěhování se do Havířova mě postihla asi největší tvůrčí krize, která byla zapříčiněna hlavně změnou životního stylu. Práce v metalové hospodě byla navíc časově velmi náročná – často se protahovala až do brzkých ranních hodin, a to ještě za předpokladu, že nepochybělo sil se nějakým způsobem domů dostat. Navíc finální sazba se přes jeden víkend dělala rovnou v Praze, kde v té době Anxur pobýval. Ale ovoce potom bylo sladké, protože nová tiskárna (konečně jsme se zbavili té brněnské) se předvedla ve velmi dobrém světle a kvalitním tiskem časák najednou dostal úplně jiný ksicht. Třeba úplně jiný než u čísla 15, kdy jejich další minela třeba způsobila záměny lesklé obálky za matnou. Výsledný efekt je od oka rozpoznatelný.
Podzim téhož roku se ale do historie Pařátu zapsal i silně negativně. 2. listopadu ne vlastní vinou při dopravní nehodě zahynula naše redaktorka Markéta Vavrešová. Bylo ji pouhých 27 let.
Cesta se zdála parádně vydlážděná, stačilo si nazout lepší boty a projít. Ale jak se v poslední části dovíte, tak jednoduché to nebylo.

Pařát v Crystalické náruči
parat_20Dalibor z Crystal Productions se stal prvním člověkem, který přišel s nějakým konkrétním iniciativním návrhem reálných obrysů na zlepšení celkového postavení tohoto časopisu. Podzim 2006 již byl obdobím, kdy česká zinová scéna dosahovala kapitálního pohřbu, jednou za rok vyšel In Deed Hell, jednou za delší dobu Tuberculosis, Buryzone, kdesi v podzemí Bažina, jinak snad vůbec nic, úplné ticho. A právě v tento čas, s přihlédnutím k mé práci u Crystalu a přestěhování se do rodného Havířova, vznikla ta myšlenka dát Pařátu nový kabát a větší prestiž. Nápad to byl pěkný a lákavý, ale samozřejmě obnášel i obrovskou zodpovědnost a předpoklad seřízenosti francouzských hodinek (ty švýcarské jsou ještě o trochu přesnější). Na samém začátku jsme si toto uvědomovali, ale jak se později ukázalo, bylo to málo. Nikdo z nás v tomto odvětví neměl žádnou zkušenost, a aniž bychom si to připouštěli, skončili jsme do vody rovnýma nohama a dál se v ní pokoušeli plavat. Tu úspěšně, tu neúspěšně.
Spřádaly se první konkrétní plány, které pro mě představovaly něco neuvěřitelného. Až tehdy jsem si poprvé uvědomil možnost nějakého pokroku, posunu – nedělat vše na koleně, nedělat „obyčejný“ zin. Od roku 2007 se v Pařátu poprvé objevilo kompilační CD, jednou za rok v prosinci kompilační DVD, a s ním i barevný plakát formátu A3, na který o rok a půl později navázal větší formát A2, dokonce se na Crystalu udělala i série triček!  Ovšem nejvýznamnějším mezníkem se stalo zavedení předplatného. Poprvé jsme si tak čtenáře zavázali na dlouhý čas.  Znovu opakuji, že rok předtím bych tohle vše považoval za science fiction. Všem plánům ještě napomohlo to, že se mi na začátku roku 2007 podařilo do Crystalu dotáhnout i Anxura, čímž jsme skrz krátkou vzdálenost našich přechodných vobejváků nemuseli řešit věci na dálku.
Po krátké propagaci čísla 19 jsme se hned na začátku roku 2007 pustili do tvorby čísla dalšího. Měli jsme na to necelé dva měsíce, a to byla při lítačce po práci po čertech krátká doba.  Změnit se musel od základu hlavně přístup, jelikož data vydání byla dlouhodobě pevně stanovena a už nešlo si říkat, že dneska na to kašlu, jdu na pivo, vyjde to o týden později, no však se svět nezboří. Byli jsme vůbec prvním amatérským UG časopisem, který se o něco takového pokusil. Občas to sice byly nervy a vydat číslo na den přesně se nám ani nikdy nepodařilo, ale účel přesnosti se přiměřeně naplnil. Přes to všechno jsme stále byli v hlubokých patrech undergroundu, kde to většina předplatitelů či čtenářů neřešila a pokud se skutečně stala minela a Pařát nevyšel ani týden po předem stanoveném termínu (ač jsme vše na netu avizovali), pak se teprve spustil kolotoč telefonů a e-mailů.

Webové stránky
Před vstupem do nové etapy bylo jasné, že zásadní obměnou musí projít také webové stránky Pařátu. Ty původní na adrese www.parat.czechian.net byly spuštěny 2. srpna 2004 na tehdy vzrůstající prezentaci všech subjektů také na internetu. Kdo v té době neměl svůj web, ten už jako by pomalu neexistoval. Ani my s Pařátem jsme nechtěli zůstat pozadu, avšak šli jsme na to trochu jinak a už od začátku jsem naprosto bezpečně věděl, že tento pokus bude sloužit pouze jako reklama a veškerý otištěný materiál v žádném případě na net nebudeme publikovat. Což se děje do dnes a dát bude i nadále. Mým obvyklým rčením vždy bylo a bude, že nechceme lidem dávat vše až pod nos a teprve finanční investice je pro nás důkazem opravdového zájmu.
Doba šla kupředu a na webové stránky z roku 2004 určitě nejeden časopis/webzine/firma vzpomíná spíš s úsměvem. U nás to je nejinak, i když kolikrát nevím, jestli se mám ještě smát, nebo už rovnou začít brečet. Však posuďte sami, naše staré webovky jsou tam i nadále v celé své kráse zachované pro další generace přesně tak, jak je Anxur vytvořil. Ale v roce 2004 jsme z nich fakt radost měli, protože to bylo něco nového a oba jsme s Anxurem byli natěšení, co se tam vše bude a nebude dávat, Anxur si dokonce prosadil sekce „Reporty“ a „Koncerty“. Do prvně jmenovaného chlívku psal nějaké reporty z lokálních akcí, kam zavítal. Ovšem jen do té doby, než ho to přestalo bavit. Tak samo ho brzo přestalo bavit i aktualizovat koncerty…  Ona taky vůbec vymýšlet nějaké zprávy na ten web byly halucinace jako kráva, častokrát nás nic kloudného nenapadlo ani jak byl měsíc dlouhý a aktualizovalo se hlavně u vydání každého nového čísla.  Některé z těch zpráv jsou vážně perly. Však se na to podívejte a přečtěte si je. Docela velká psina je to. A nezapomínal jsem ani pravidelně kontrolovat statistiku přístupů. Po doznění boomu, kdy se každej podíval na tu krásu, se počítadlo až do nové verze webu pohybovalo v rozmezí 5-10 návštěv denně.
V zájmu jakéhosi zkvalitnění služeb (nechce se mi použít slovo profesionalizace) jsme na začátku roku 2007 zaregistrovali doménu www.paratmagazine.com a jelo se. Nový web měl nějakou dobu po spuštění projít další reorganizací, jenže k něčemu takovému na dlouhou dobu nedošlo a v prakticky stejné úpravě bez grafiky fungoval skoro tři roky, než jsme v prosinci 2009 spustili jeho novou verzi a v únoru 2013 tu současnou. K dalším propagačním aktivitám se později přidaly profily na Myspace a Bandzonu. Ve druhém případě se jedná o aktualizaci skoro denní, u Myspace toto není potřeba. Tento profil na nějaký čas prakticky nahradil anglickou verzi webových stránek, neboť se to nikomu každý den nechtělo překládat.
Po původním nesmělém zveřejňování novinek jsme někdy na konci roku 2008 došli do stádia, kdy aktualizace nových zpráv z Pařátu probíhala de facto denně. Začal jsem tam ládovat informace o nových deskách, rozhovorech a všem dalším, co se mělo objevit v nadcházejícím čísle. S trochou nadsázky by se dalo říct, že jsme fungovali skoro jako webziny. Taky jsme každý den zveřejňovali nový článek, souhrn nahrávek, na něž se v blížícím čísle objevovaly recenze, akorát si lidi přečetli pouze tu upoutávku. A tento postup praktikujeme stále.
    Herdron

Mohlo by Vás zajímat...
Translate »