PAŘÁT Magazine
Tištěný časopis o metalové hudbě

HISTORIE PAŘÁTU K PŘEČTENÍ ONLINE – část druhá, roky 2002-2003

K desetiletému výročí Pařátu jsme v roce 2009 připravili biografickou sérii o třech pokračováních chronologicky směřující od počátečních pionýrských let až po konec roku 2009. Z následujících řádků tak budete mít možnost seznámit se s úplnou historií tohoto časopisu v jeho prvních deseti letech, psanou ne úplně vážným tónem a bez smajlíků. Mezi čtenáři vzpomínající si na prvopočátky Pařátu už bude asi jen minimum pamětníků, takže věříme, že spoustě našich čitatelů tento „příběh“ osvětlí dosud nezodpovězené otázky, pro hrstku nám věrných už delší časové období naopak řádky přinesou příjemné nostalgické vzpomínky.

Historie Pařátu z let 2000-2009 byla otištěna v číslech 29-31 (červen-prosinec 2009), nyní ji v trochu upravené verzi budeme po částech zveřejňovat na webu, kde poté zůstane ve speciální sekci umístěna trvale na očích, včetně verze v novém grafickém zpracování.

Slovanská síla

parat4Z dnešního pohledu se i trojce musím smát, byla to hrozná amatéřina se strašným množstvím chyb, ale tehdejší zinová scéna byla vlastně jen o podpoře a na tyhle elementy se ani moc nehledělo. Hlavně jak to je aspoň trochu oku líbivé, dá se v tom číst, není to vyloženě průser. Jen za této dobré/špatné konstelace se mohlo stát, že Pařát začal registrovat snad každý, kdo se tehdá na scéně trochu více orientoval, aktivně pohyboval. Své k tomu bezesporu řekla i kauza s Payem, v jehož 11. čísle (pokud se nepletu, vyšlo v dubnu 2001) se objevily současně vysoce negativní recenze na Pařáty 2 a 3 z pera jistého Ladislava Urbana, poukazujícího na námi otištěné rasistické a xenofobní reklamy. Byla to dobrá facka a taky pěkný políček za uši pro otevření očí. Na vzpomínané žluté obálce jsme na úplně zadní straně zaplácli cirka čtvrtinové místo letákem polské firmy Old Legend, propagující už nevím jakou kapelu, přičemž dole byl malý nápis „Black metal only white people“. Až do čtení řádků v Payu si toho nikdo z nás nevšiml, dokonce i všichni čtenáři zin projeli tak důkladně, až nás na to neupozornili. Druhá poznámka se vztahovala k reklamě firmy Elipse Productions (dnes Long Ago Records), která svůj vstup na trh započala trikem oslavující nějakou slovanskou sílu. Za první nechtěný exces jsme se omluvili, za druhou chtěnou reklamu s nacionalistickým podtextem jsme se neomluvili, později i sám autor přiznal kus své horlivosti. Ale kauza to byla pěkná, i žáby si o ní kvákaly. Ale že by nám to zlepšilo prodejnost?  Cirka někdy v této době, po založení firmy Eclipse, a vydání vzpomínaného trička a debutových alb kapel INFERNO a OGMIAS (týmž labelem) se v Čechách začala zvedat vlna hrdého slovanského myšlení.  Po doznívající vlně satanismu si najednou spousta lidí začala uvědomovat, co jsou vlastně zač. Ale netřeba se v tom už více pitvat, věci přece nejsou vždy jen černobílé a ti horlivci se nejspíš všemu jen smějí.  

Byla to fakt super doba plná nesmělého seznamování se se zajímavými lidmi, kteří už dnes na scéně mají zavedené jméno, avšak tehdy jen nenápadně vystrkovali uši ze křoví. Nezapomenu např. na telefonát jistého Asury z TROLLECH, vyjadřujícího nám podporu v oné kauze „proti Payu“, rájem pro nové osobní kontakty se stal především Open Hell 2001 a první setkání ještě s nikdy nekoncertujícími TROLLECH, první vyplašené vyprávění u piva a poté kritická vožíračka s Ivošem od MATER MONSTIFERA, představení nesmělého Petra Junka alias Ify…    

Byl to ten slavný den, kdy k nám byl zaveden internet!

parat5A nejen on! Před začátkem prací na třetím čísle jsem dokonce zakoupil nový komp a hned bylo veseleji, když najednou fungovala tiskárna, skener, ba i internet švihal jako mladý proutek. Samozřejmě jsme hned co chvíli stahovali poštu… co kdyby někdo něco chtěl napsat… a prdel byla u prvních zahraničních spamů, dokud jsme nezjistili, že to jsou fakt jenom spamy kolikrát ani ne na muziku, a že nás jejich výskyt bude otravovat asi až do smrti. První spamy dokonce překládala Katka Pancová, s níž jsem se seznámil na nějaké pijatyce, taky slovo dalo slovo, její historky coby bývalé redaktorky Sparku mi osvětlily některé věci jakož i údivem otevřely hubu, a milá, později vdaná paní i matka Pastorková, proti spolupráci nic nenamítala, ba se horlivě pustila do jádra pudla, čili do realizace nové rubriky „Černé ovce z industriální obce“, které Pařátu daly výraznou novou krev v pozdějších číslech 4-6.

Ač jetá pořád ještě přes kopírku, do trojky jsme poprvé implantovali i podklady pod text, což sice vizuálně byl krok vpřed, ale kopírka kvalitě moc nepřidala, spíš naopak, pod textem to někde bylo i špatně čitelné. S průlomovou radou na řešení problému přišel Deather z In Deed Hellu, který nám přes Radima Týna alias Copretinu, v současnosti vrchního gigola perverzních grinderů SPASM, domluvil kontakt na jednu brněnskou tiskárnu, což znamenalo konečně vydání zinu na profi tištěné úrovni. Každá inovace má v sobě i kus úskalí, jinak by to bylo strašně jednoduché, a úskalí na tomto fleku představovalo naučit se pracovat s úplně jinými programy, nic už nechystat na tisk doma a následně tam samo nechat vyjíždět první originální stránku. Znovu práce pro Anxura. V neposlední řadě byla poprvé nutná finanční investice předem, musela se zadat výroba už 300 ks, aby se to finančně vyplatilo, čiže žádné „dolisy“ po pěti deseti číslech jako dříve. 

Z mého pohledu se mezníkem Pařátu stalo až čtvrté číslo. I ono mělo své mouchy, nebylo jich málo, ale skrz vizuální pohled a kvalitu článků se konečně podařilo vydat něco, s čím jsem byl fakt spokojený, což se projevilo jako dostatečně odolný hnací motor. Dnes už tento experiment rovněž sleduji s prozíravým úsměvem, přesto čtverku beru jako první vážné číslo, které bych i někomu ukázal.

Ač na obálce numera 4 ze září 2001 zase byla nějaká malba obtočená od Paroha, poprvé se tam objevilo pilotní interview mapující celou éru kapely od jejího vzniku až po současnost, a to včetně recenzí na všechny vydané nahrávky. A od té doby praktikujeme stejný systém, akorát se zpovídanou kapelou již na titulní straně. Kapele EUTHANASIA však první absence dlouho nemusela vadit, titulku jsme ji nakonec rezervovali v čísle 14, kde jsme toto dlouhatánské interview oprášili a doplnili o aktuální fakta poplatná době. Na článek o čarodějnictví, otištěný v tomto čísle, následně zareagoval jistý Honza „Kašpy“ Kašpar, historik a čarodějnická hlava pomazaná, a od té chvíle byl taky mezi námi až do konce roku 2009, kdy všechna mimohudební témata z Pařátu zmizela. Přesněji jeho historické střípky a jízdy Pařát obhospodařují od jara 2002. A třeba i díky jeho článkům se Pařát od začátku řadil i trochu jinam, nechtěl jsem z něj udělat klasický metalový zin postavený jen na rozhovorech a recenzích, svůj prostor dostávaly i nehudební věci a z Pařátu se stal „kulturně-metalový magazín.“     

Klinická smrt zinařstva

parat6Jestliže čtvrté číslo představovalo velký skok, následné páté číslo se stalo jednou velkou pohromou, fiaskem a kdo ví čím vším ještě. Inu práce kvapná málo platná, říká se, a my si ten pověstný kalich vyžrali fakt až do dna a ještě ho zapili močkou uvnitř s jedovatou slinou. Oh, slavnostně jsme hlásali přechod na formát A5, což taky byla událost, akorát jsme to ve kvapu celé nějak nedomysleli, rozvrstvení grafiky hlásalo nekonečný průjem a korunu všemu nasadil omyl při převodu dat pro tiskárnu, takže když k nám tahle kuriozita někdy na sklonku roku 2001 dorazila, a my ji samou radostí už pomalu stavěli slavobránu, nevěděl jsem, jestli se mám smát, nebo brečet. Lidem v tiskárně bylo úplně jedno, že vytiskli časák blíže neurčeného hnusného vzezření, tu světlý, tu tmavý… akorát nám řekli, co jsme asi udělali špatně a nastavili portmonku. Ale co naplat, ty diletantské parohy jsme si nasadili sami svou nedůsledností, třeba titulní strana s MORGAIN byl další z řad kolosálních průserů. Vlastně jsme se o žádnou titulní stranu ani nepokoušeli, akorát jsme do fotky vrazili naše logo a číslovku pět. Jako omluvu jsem do každého kousku aspoň vkládal lístek s vysvětlením, které lidi stejně asi moc nezajímalo, ale asi měli pochopení a brali to s rezervou. Vlastně jinak to ani brát nešlo, protože prachy na nový tisk nebyly.

V „zinařském řemeslu“ platilo, že za přelomové číslo se považuje trojka, kdy už u zinu lze vycítit, zda-li to dotyční myslí vážně, nebo je tu jasný signál na brzké zabalení věci. A kdo se dostal ke dvojcifernému číslu, začal pomalu platit za nedotknutelného krále. Nutno ale podotknouti, že k číslu 10 se nedostal skoro nikdo, maximálně magickou trojku taky nepřekročila ani polovina. Ono to nebylo a není jako např. s albem (nahrávkou), které můžete propagovat hezkou řádku měsíců po natočení. Skrz aktuální informace ziny velmi brzy pozbývaly platnosti a později je už kupovali jen skuteční sjížděči scény a její znalci, k nimž se maximálně připletlo pár náhodilců. Tvůrci postrádali zpětnou vazbu tolik potřebnou k posílení motivace a ve velkém to balili. Rok 2002 přežilo jen nízké procento dříve více či méně aktivních zinů, respektive jejich tvůrců.

I Pařát měl na mále. Těsně před dokončením šestého čísla jsme museli práci asi na měsíc přerušit, já si musel dát dopořádku svůj osobní život a přestěhoval se do 30 km vzdálené Mohelnice, čímž vznikla časová díra a později i nechuť na zinu pracovat v kombinaci s předpokládaným ukončením mých tehdejších studií. Vše špatné se nakonec v dobré obrátilo, akorát fotka Čurbyho lebky pod rentgenem, jakožto debilního nápadu pro titulní stranu, se fakt nepovedla – bylo to takové neslané i nemastné, zkrátka nevýrazné. Definitivně upouštíme od bodovací tabulky (důvod jsem již vysvětlil), ale houby to, když se mi pro psaní do Pařátu podařilo překecat z tehdejšího pohledu fakt kultovní postavu české metalové žurnalistiky, Sparkem znechuceného strýčka Blackmoona, jehož „magorárny“ jsem ve Sparku vyloženě žral. V celkem nepravidelném a později hlavně pravidelném kontaktu jsme byli už od třetího čísla, kdy jsem ho požádal o interview, a k mé velké radosti souhlasil. Překecat ho do Pařátu už ale dalo větší práci, o to ale nepříjemnější bylo mé překvapení, že o české scéně (na kterou jsme byli od začátku ponejvíce upjati) měl jen velmi povrchní informace. Ale co, jeho zájem tento handicap brzy překonal a úlovek to byl kapitální – tento člověk se s psaním v krvi snad už narodil, nepěstoval žádné vybrané manýry, naopak jeho spontánní výřečnost a nadšení už ve Sparku zcela trhaly zaběhlé komorní postupy a tvořily nespoutanou živelnou bouři. A co na tom, že proti jeho fanouškům stál asi tak stejný počet lidí s názorem zcela opačným, označujícím jeho psaní za trapnost nade vše. Zejména jeho brutální básně poprvé otištěné právě v tomto červnovém čísle roku 2002. Že vše pro může mít i své proti jsem si ale uvědomil až později, po čísle 8, když už nabytá spolupráce směřovala do kopru.

Léto tohoto roku mě zastihlo na počátku nové životní etapy. Pomalu odřízlý od světa, odřízlý od internetu ba i počítače, jsem ale na konec zinu ani jednou nepomyslel, naopak pozvolna začal najíždět k sedmému pokračování na titulce s DISSOLVING OF PRODIGY. Droga jménem Pařát už si mě zcela podmanila.  

Herdron

Třetí část historie Pařátu bude zveřejněna v úterý 10.12.

 

Mohlo by Vás zajímat...
Translate »