PAŘÁT Magazine
Tištěný časopis o metalové hudbě

PŘED PĚTI LETY VYŠLO PRVNÍ ČÍSLO CELOBAREVNÉHO PAŘÁTU

parat32_cover15. února 2010 začala firma Mediaprint distribuovat první celobarevné číslo Pařátu (konkrétně se jednalo o číslo 32) s ROTTING CHRIST na titulní straně a s přiloženým CD kapely MASTURBACE. Byl to pro nás velký den. Rozdíl mezi „starou“ a „novou“ érou byl patrný na první pohled; ty stránky prostě vypadaly úplně jinak. Podobného designu se držíme dodnes. Stáli jsme od základu na prahu něčeho nového, aniž bychom si pořádně uvědomovali tu tíhu zodpovědnosti a finančních závazků. Nadšení bylo silnější, problémy se začaly kupit až záhy (úsměv). Z Pařátu se stal na Ministerstvu kultury oficiálně registrovaný dvouměsíčník s pevným datem vydání (přečtěte si rozhovor z roku 2010 zde), ač nikdo z nás nikdy nebyl profesionál v pravém slova smyslu (myšleno, že by se magazínu věnoval na plný úvazek a nejen co do psaní). Zodpovědnost o to větší, aby všechno klapalo a nezahynulo pod slovy „nemáme čas“. Za těch pět let se skutečně podařilo vydat všechno včas (i když to kolikrát byly nervy a nemálo probdělých nocí). Určitě ne přesně na den, ale nikdy to nebylo nic zásadního. Každopádně nebýt vaší zpětné vazby, už by to celé dávno bylo v háji.
Na novinových stáncích jsme nakonec vydrželi jen čtyři čísla (32-35), (detailnější informace čtěte zde), přičemž už po tom druhém bylo jasné, že takhle to dál nepůjde. Zbylá dvě čísla se dojížděla z nutnosti a rovnala se téměř finanční sebevraždě. Distribučka spala, svojí práci odváděla laxně, „nějaký Pařát“ v pár tisících kusech ji vůbec nezajímal, seznam distribučních míst absolutně neodpovídal realitě, pokusy o domluvu marné. Vracela se remitenda, z níž bylo patrné, že ani neopustila distribuční sklad. Peníze nutné na další výrobu mizely před očima, situace zralá na provaz. Vše se muselo řešit za pochodu. Lidi houfně psali a volali, kde teda Pařát sehnat, a my jim nabízeli zaslání bez poštovného. Nakonec se to ukázalo jako výborný tah a vlastně jediné a zároveň skvělé řešení, jak přežít, existovat, vycházet. Trvá to dodnes a umožňuje nám to udržovat si nezávislost.
Když se mě někdo zeptá, jestli bych chtěl prožít dalších takových pět let, upřímně mu odpovím, že ne. Tedy minimálně ne roky 2010-11. Byla to totální divočina, cesta peklem bez možnosti otočení se zpět, kterou bych nikomu nepřál zažít. Ale v konečném výsledku stála za to. Co člověka neporazí, to ho posílí, říká se, a platí to i tady.
Díky, že jste s námi, a my můžeme být s vámi!

Petr Herdron

Mohlo by Vás zajímat...
Komentáře
Nahrávám...
Translate »