PAŘÁT Magazine
Metalový časopis

PAŘÁT číslo 7 / vydáno listopad 2002

Bez názvuJak je psáno ZDE, od 1.října až do 13.ledna příštího roku na webových stránkách Pařátu krátce zavzpomínám na všech 105 vydaných čísel magazínu. Mnohem podrobnější vzpomínky pak najdete v připravované knize 23 LET S PAŘÁTEM, která by měla vyjít 20. května 2023, přesně rok po vydání posledního čísla Pařátu. 

Léto roku 2002 mě zastihlo na počátku nové životní etapy. Pomalu odříznutý od světa, internetu, ba i počítače, jsem ale na konec zinu ani jednou nepomyslel, naopak pozvolna začal najíždět k sedmému pokračování na titulce s DISSOLVING OF PRODIGY. Droga jménem Pařát už si mě zcela podmanila.

Ke konci roku 2002 byl Pařát v podstatě ve stejných troskách jako na začátku své „mise“. Sic měl za sebou sedm vydaných čísel, jeho životnost spíš visela na silné vůli, než na nějakém pevném řádu. Ovšem nutno říci, že už se na vše díváme z pohledu jiné doby a tehdy byla taky jiná doba. Od roku 2008 měl Pařát na den přesná data vydání, ale v roce 2002 přesná data vydání neměl žádný zin, vždy se obšírně uváděl celý měsíc. Náš cíl představoval tři čísla do roka, to znamená co čtyři měsíce nový výtisk. Až do konce mého pobytu v Mohelnici, přesněji do brzkého léta 2006, se nám tyto termíny plus mínus dařilo držet a pokud došlo ke zpoždění, obvykle to ani nebyla naše chyba. Zadřeli jsme zuby, sevřeli pěst a drželi se…
Od čísla 4 až do čísla 18 se Pařát připravovala jedna brněnská tiskárna, kde se tehdy tiskly snad všechny ziny a taky od ní postupně všichni zinaři odcházeli, když si nechtěli ničit nervy a poslouchat stálé výmluvy. Dodnes vlastně ani nevím, jak jsem to s nimi přes jejich nespolehlivé chování mohl tak dlouho vydržet. Své asi sehrál fakt, že k platbě za časopisy přistupovali hodně flegmaticky (taktéž byli velmi levní) stylem „až budete mít, tak nám to pošlete“. Což mi vyhovovalo, peníze jsem poslal třeba po dvou měsících, kdy už se něco otočilo, bylo z čeho brát a nebylo potřeba investovat. Náklad čísla 4 činil nejnižší možný počet 300 ks, posléze se zvedal velmi mírně, u čísla 18 končil na jednou tak větším počtu.
Co se grafiky týče, tak ač jsme se snažili sebevíc, v každém čísle byla nějaká krpa vzniklá nejspíše faktem přílišné úpěnlivosti na jedno místo aneb můžete do něčeho čumět desetkrát dokola a až je to natištěné, jedenáctý pohled odhalí chybu hodnou vyrvání si vlasů. Zná asi každý. No a grafika jako taková spíš trpěla špatnou kvalitou fotek – špatné stínování rovná se tmavost, černota, někdy rovnou tma jako v pytli. Když k tomu kolikrát připočtu i zálusk tiskárny, která se s odstíny taky příliš nepárala, některé stránky působily až komicky i v době, kdy jsme za sebou třeba měli už i čtyři pařátí sezony.
Od čísla 7 jsme pracovali stylem přeposílání hotových věcí Anxurovi do Šumperka, přibližně jednou do měsíce jsme se u něj sešli a dělali sazbu s grafikou. Pokud jsme vzhlíženi k datu vydání plánovanému např. k 1.5., nejprve se bláhově skoro všechen aktuální materiál tvořil až asi měsíc před plánovaným vydáním. K němu jsme chtěli mít co nejaktuálnější informace… než jsme pochopili, že to je stejně úplná blbost, jinými slovy nemusíme být tak přehnaně horliví, jsme „pouhý“ zin, od kterého se nečekají novinky ze scény.

 

Mohlo by Vás zajímat...
Translate »