PAŘÁT Magazine
Metalový časopis

PAŘÁT číslo 32 / vydáno 15. února 2010

32Jak je psáno ZDE, od 1.října až do 13.ledna příštího roku na webových stránkách Pařátu krátce zavzpomínám na všech 105 vydaných čísel magazínu. Mnohem podrobnější vzpomínky pak najdete v připravované knize 23 LET S PAŘÁTEM, která by měla vyjít 20. května 2023, přesně rok po vydání posledního čísla Pařátu.

Číslem 32 odstartovala nová éra Pařátu trvající až do čísla 105. Po celých 12,5 roku ve stejných kolejích. Upřímně nebylo kam se posunout. Vedení médií obvykle fungovalo tak, že vydavatel si zaplatil šéfredaktora, ten měl na starost redakci. V Pařátu to fungovalo tak, že jsem od začátku dělal vše možné, protože to bylo hobby, nemohl a ani jsem nechtěl nikoho platit. Tím pádem jen těžko seženete k sobě z dlouhodobého hlediska kvalitní sparingpartnery. Tohle všechno jsem dopředu věděl.

Od roku 2010 jsme se zasekli pouze jednou, a to loni na podzim po čísle 101, kdy jsem se stěhoval. Z toho důvodu byl interval prodloužen o měsíc. Asi trochu i zázrak, ale tomu musíte jít naproti, musíte tím vším prostě žít. Nejednou jsem šel přes bolest (zlomená noha, zuby) nebo vyčerpání. V pondělí v 8 ráno do tiskárny a párkrát to bylo fakt skoro na minuty (úsměv). Tím nenaznačuji, že by to měla odnést kvalita. Pořád bylo co zlepšovat a nikdy se nedalo nezavděčíš všem – tohle jsem opakoval snad celých dvacet let. Abych měl čas na Pařát, tak jsem odmítnul i několik na první pohled lukrativních pracovních nabídek třeba v rozhlase nebo televizi. Říkám na první pohled, protože už se nedozvím, jak by to dopadlo, kdybych je neodmítnul. Pár let jsem pracoval jako redaktor v celostátním deníku, takže nějaké představy mám (úsměv).
Jsem hrdý, že jsme s Pařátem přepsali dějiny tuzemského zinařství. Tak daleko už se nikdo nikdy nedostane pravděpodobně ani ve světovém měřítku. Najeli jsme na nemálo věci, které před Pařátem nikdo nedělal. Bylo to hobby, záliba, ale já to vždy chtěl dělat kvalitně, žádné týden sem, týden tam, za týden snad něco pošlu a tak dále. Vše přesně a jasně. Proto magazín Pařát byl oficiální firma, která platila daně.
Plno lidí mi přálo, aby mě Pařát někdy živil, načež jsem vždy odpovídal, že díky, ale nechci. Jsem soudný člověk, realista, a vím, že by se to za jistých okolností třeba i dalo, respektive před pár lety se to dalo, ale byl by to moc velký risk podmíněný tím, že by se ze mě stala ta prodejná děvka, která by šla s každým, kdo zacinká měšcem – se všemi kapelami, kteří si promotéři nadiktují. Pro někoho ráj na zemi, splnění životního snu – pro mě noční můra, která by stejně dřív nebo později narazila do zdi.
Já v rámci metalu nepsal nikdy jinam než do Pařátu, a tak to také zůstane. Skončil Pařát, skončil jsem i já jako redaktor, manažer, účetní, sazeč, uklízečka a tak dále :-). Zůstalo mi vydavatelství a Pařátshop. S  kapelama si nyní kecám jen pro vlastní zábavu.
Ale nejvíc hrdý jsem na to, že jsem pomohl nespočtu lidí na metalové scéně. Takový ten vnitřní pocit, kdy nic od nikoho nečekáš na oplátku a pokud přijde něco hezkýho, tak je to vítaný bonus.

Kompletní obsah 32. čísla Pařátu najdete na webových stránkách magazínu ZDE

Mohlo by Vás zajímat...
Translate »