PAŘÁT Magazine
Tištěný časopis o metalové hudbě

DOPLNĚNÍ ÚVODNÍKU K AKTUÁLNÍMU ČÍSLU

pokojNastaly nové okamžiky, nové výzvy, ale souhrnně vzato se pro Pařát patnáctý rok na scéně se od těch několika předešlých výrazně nelišil. Sestava redakce se stabilizovala (pokud by vám na základě aktuálního vydání připadalo, že nás Zdeněk Nevělík opustil, není to pravda, do dalšího čísla se zase vrátí), ale jejímu případnému rozšíření se tak trochu i bráníme. Nároky na doplnění týmu jsou v několika ohledech vysoké a z minulosti jsme se přesvědčili, že je lepší až desetkrát měřit a teprve potom se pokoušet řešit.
Častokrát dostávám otázku, co mě osobně pořád vede k tomu pokračovat, jet do plných, věčně se nervovat při uzávěrkách atd. Především je tady možnost poznávat nové lidi, ke kterým by se člověk za jiných okolností asi sotva dostal, resp. mohl si s nimi otevřeně popovídat nejen o hudbě. Někdy se stane, že si názorově padneme do oka a rodí se zajímavá přátelství. O nich ale nepotřebuji veřejně mluvit nebo vystavovat osobní fotky na sociálních sítích. Důležité je mít to v sobě – v tom metalovém srdci. Je potom fajn, když ty informace mohou potěšit i někoho dalšího. Věřím, že kolegové jsou na tom podobně, ne-li stejně.
Pařát má oproti jiným médiím tu výhodu, že akorát musí vyjít 🙂 Tím má slovo „musí“ konečnou. Kdo se nám pokouší něco diktovat, má smůlu. Tím vzniká zajímavý prostor v jistém smyslu bez hranic, což je další vítaný relax. Nezvedá se vám kufr ze zákulisních praktik, nemusíte nikomu lhát a chválit to, o čem jste vnitřně přesvědčeni, že je sračka. V klasickém zaměstnání si člověk nemůže dovolit něco odmítnout jen proto, že s tím nesouhlasí 🙂
Avšak nebudu si nasazovat jenom růžové brýle. Česká a slovenská povaha je taková, jaká je. To neplatí jen v hudbě, ale ve všech odvětvích. Většinou je to tak, že největší reakce vzbudí až je-li něco špatně. Škodolibost, závist, nepřejícnost nebo způsob uvažování „když ne já, tak nikdo“, jsou trvale národním sportem. Podzemní scénu nevyjímaje. Všichni to víme, ale pořád jako národy máme takovou vizitku. Proč asi. Ale to jsou věci, které tady jsou od nepaměti a porazit mohou jen slabé a neodolné, jiné zase zbavit idejí. Pozitiva naštěstí převažují.
Hnidopiši se mohou zaradovat i v aktuálním čísle Pařátu. Omylem je otištěna špatná verze recenze MARDUK, dokonce s jiným názvem alba. Ve virtuálním světě by stačilo dát delete, během minuty opravit a já nic, já muzikant. Z každé takové minely jsem pár dnů špatnej, protože shazuje dlouhodobou práci. Je to kruté, protože nic se vrátit nedá. Ať se stane jakákoliv chyba, jsme jenom lidi, stejní fanoušci jako vy, kteří po práci přijdou domů ke svým rodinám a nesnaží se sami sebe přesvědčit, že na nic jiného nemají čas. Proto Pařát stále vychází v předem daných termínech, třebaže většina uzávěrek je vážně na krev a poslední zbytky nervů 🙂
Patnáct let ve vedení Pařátu mě naučilo umět se radovat i z maličkostí. Nejdůležitější je pocit z nějaké odvedené práce, kterou má člověk v sobě bez ohledu na to, jaký názor a vkus sdílí okolí kolem něj. Držíte v rukou ten výsledek a nedíváte se na něho jen na monitoru nebo displeji.
Jménem celé redakce děkuji za rok, dva, pět nebo i patnáct let, po kterých jste s námi. Bez vaší podpory bychom už dávno neexistovali a v hospodských debatách by bylo o téma „Proč tady už vůbec nic nevychází“ navíc. Pro nás je vaše věrnost zavazující.
Nemusíte s námi ve všem souhlasit, to je snad jasné. Neexistuje médium, které by se zavděčilo všem od první do poslední stránky.
Rád bych věřil, že jste té v přepočtu padesátikoruny měsíčně investované do Pařátu, ještě nikdy nezalitovali 🙂
Příjemné Vánoce a zbytek letošního roku.
Petr Herdron

Mohlo by Vás zajímat...
Komentáře
Nahrávám...
Translate »