PAŘÁT Magazine
Tištěný časopis o metalové hudbě

ČESKÁ POŠTA – Zlý sluha i zlý pán?

Drtivá většina to zná, protože na internetu objednává zboží kde kdo. Když se dostanete na konec objednávky a nepreferujete osobní odběr nebo výdejní místo, obvykle volíte možnost dopravce a nevybíráte ani tak podle toho, kdo z nich je nejlepší, ale spíš vybíráte na základě předchozích zkušeností to nejmenší zlo.
Předvánoční čas je tradičně obdobím rozčilování se, jak přepravní společnosti nestíhají doručovat, lidi se předhání ve vyprávění historek, kdo se vytasí tou nejhorší a nejšílenější. Stal se z toho lidový evergreen. O tom dobrém se tradičně mlčí, protože to je považováno za automatické. Ale tak samozřejmě, pokud člověk za nějakou službu zaplatí požadovanou částku, chce za svoje peníze dostat opravdu to, za co si zaplatil, ne problémy.
Nebudu se pouštět do žádných dlouhých úvah a rozebírání statistik (úsměv), napíšu k tomu čistě svůj názor a fakt to není agitačka České pošty (úsměv).

Pařát na posílání zásilek používá výhradně Českou poštu, na Slovensku zase Slovenskou poštu. Protože jiná varianta prostě není možná. Já i všichni ostatní z redakce jsme lidé pracující na jiných místech. Jsou dny, kdy v sídle redakce nikdo není, proto nemůžeme domluvit svoz zásilek na ten a ten den, když nevíme, v kolik přesně by ten dopravce dojel. Pro mě je jednodušší to večer naložit do auta a během dne si z práce odskočit na poštu. Bez front a čekání. Na okolních poštách už nás znají a ví, co mají dělat (smích). V neposlední řadě kusové zásilky malé gramáže (poštovní terminologií dopisy), což znamená třeba obálky s jedním Pařátem, jinak než Českou poštou ani poslat nelze. Tedy lze, ale fakt by to bylo extrémně drahý.

Když vychází nový Pařát, během nějakých tří pracovních dnů rozešleme na tisíce zásilek, z nich je tak 80 % obyčejnou poštou, bez jakéhokoliv dokladu. V průměru na číslo se 8 zásilek (obyčejnou poštou zasíláme „pouze“ Pařáty, vše další už doporučeně) někde ztratí. Ukradne je pošťák, adresátovi někdo ze schránky – to už těžko říct a nikdy se to nezjistí. Je to blbý, ale holt co se dá dělat. I kdyby se ztratila jen jedna zásilka, je to k naštvání, ale hlavně pro adresáta. Když se nám někdo ozve, že mu Pařát nepřišel, okamžitě zásilku posíláme znovu a víc neřešíme. I kdyby dotyčný nedejbože lhal. Prostě neřešíme to, odpovědnost bereme na sebe. Si tak říkám, jestli těch v průměru 8 ztracených zásilek je hodně, nebo málo? To už budou roky, co jsme naposledy reklamovali doporučenou zásilku. A ze zahraničí? Vše od nás došlo, i na druhý konec světa a v posledních cirka dvou letech se rychlost znásobila. Co sem putovalo z Ruska měsíc, na to nyní stačí asi deset pracovních dnů. Občas nám pocuchají nervy celníci, jenže oni akorát dělají svoji práci, chyba v dokumentech byla vždy na straně odesilatelů. Letos nám nepřišla jediná reklamace (ani u zásilek s vinyly), že by vinou dopravy přišlo zboží poničené. I když chápu, že nad prasknutými plastovými krabičkami u CD každý raději mávne rukou, než aby to řešil. Tak máme jenom z prdele štěstí a ostatní ne?

Taktéž se zcela jistě většina z vás setkala se situací, kdy jste doma a nejednou zpráva, že zásilku máte na poště, protože podle doručovatele nikdo doma nebyl. V tom lepším případě. V tom horším ani nevíte, že to na poště leží. Dobře, zacvičil s vámi zaměstnanec České pošty, ale nikdy nejde o selhání toho podniku, nýbrž o selhání jednotlivce. To asi těžko někdo ovlivní. A argumentace, kterak zaměstnanci berou málo, nikdo to nechce dělat, všechno je drahý, vedoucí pracovníci se mají jako prasata v žitě… to už se můžeme dostat i k tomu, jak má vše na svědomí Putin.

18 let využíváme služeb České pošty, téměř každý pracovní den. Znám aktuální ceníky všeho nazpaměť, všechny kódy, služby. Nechci házet machry, ale stačil by krátký zácvik a klidně bych si za tu přepážku mohl sednout. Ale dejte pokoj. Stejně bych brzy dostal padáka, protože bych neudržel nervy a některým zákazníkům bych upřímně sdělil, co si o nich myslím (úsměv). Tím, jak se na poště neustále pohybuji, vidím ten marast kolem sebe, jak jsou lidi hnusní, neumí se chovat, vybíjí si vztek, leckdy úplně bezdůvodně. Když mi nedojde balík, přece nebudu řvát na paní za přepážkou, ta za to nemůže. Plno lidí jde na poštu jednou za čas, ani neví, kam si stoupnout, co vyplnit, že pohyb balíku lze sledovat online, ale neustále nadávat a stěžovat si, i na kdejakou blbost, to jo. A právě když to kolem sebe vidím, snažím se být na ty paní na poště příjemný, práci jim ulehčit, protože ten stres, který dennodenně zažívají, nemůže být příjemný. Tak samo u jiných spedičních služeb. Bydlím trochu v odlehlé oblasti. Mám-li cestu do města, netrvám na tom, aby někdo jel 10 km tam a zase zpátky, pokud ho tíží čas a není to každý druhý den. Vždy se nějak lidsky domluvíme.
Pochopitelně chápu, že není-li něco dobře, řidič(ka) z vás dělá blbce, nemávnete nad tím rukou a neřeknete dobrý, ale v tom případě bych neřešil celou firmu, ale udělal bych si chvíli čas a naprášil (prachsprostě nabonzoval) toho jednotlivce někam výš v té firmě. Pokud vám další zboží bude přepravovat ta samá přepravní společnost, řidič(ka) už si dá na pozor (pokud ho/ji do té doby nevyrazí). To je moje osobní zkušenost a nejednou zafungovala.

Několikrát jsem se setkal s názorem, že si od nás někdo nic neobjedná, protože Česká pošta stojí za hov… A tohle je, v uvozovkách, ten úplně nejlepší způsob uvažování. Praktikovat ho i my, můžeme to rovnou zabalit. Vždy existuje nějaká možnost, jenom stačí chtít a na všem se s námi dá domluvit, všem se snažíme vyjít vstříc. Když ta druhá strana opravdu chce. A když nechce, bude akorát mlít pusou naprázdno.

Tak příjemný předvánoční čas a pokud možno co nejméně nervů s přepravními společnostmi. Snad vám v pohodě dojde i vše od nás (úsměv).
Petr Herdron

Mohlo by Vás zajímat...
Komentáře
Nahrávám...


Reklama na vstupenky narozenin Pařátu

Více informací o akci naleznete zde

Translate »