Z 0 NA 100 ZA 21 LET

V mnoha rozhovorech se s kapelami vracíme ve vzpomínkách do devadesátých let, neboť minimálně tam prorůstají jejich kořeny. Často se dovídáme, že už to dávno není, co bývalo, protože povinnosti, rodina, práce – život naruby. Kdo měl zin, už dávno to vzdal, stejně tak nadšenců z undergroundových labelů vydrželo minimum. Já si vyslechnu každého názor, vše chápu, nic ani náznakem nezpochybňuji (maximálně mezi sortou přátel, ale to je prostě legrace), protože jak si to každý udělá, tak to má. Popravdě občas se i bojím té chvíle, kdy dojde na dotaz na mě ve stylu „a co ty, jak se ti vede, metal je pořád dobrej džob?“. Zmohu se akorát na „já ale normálně chodím do práce a vše pro metal dělám až tehdy, když přijdu z práce domů, pořeším rodinu a tak dále.“ Pak totiž obvykle nastává trapné ticho, kdy protistrana chvíli neví, co říct… a já nechci slyšet, jak jsem dobrej, odpovídat na to, jak vše stíhám, ani poslouchat přání, aby se to jednou otočilo, když já ani nikdy nechtěl, aby se to otočilo. Ve svém životě jsem šťastný a spokojený.

Celý článek inspirovaný vydáním 100. čísla Pařátu najdete ve 100. čísle Pařátu 🙂 od 20. června 2021.