Monika „Moony“ Mokošová

Deathmetalové koncerty nejsou výlučně mužskou záležitostí, ale se dá předpokládat, že na nich mnoho žen nepotkáte. A už vůbec ne těch, které jen nedoprovázejí své chlapy, nýbrž mají tento styl v malíčku, jak se říká, a můžete s nimi klidně i dlouhé hodiny debatovat o nahrávkách té nebo oné kapely. Když ten výběr zúžíte pouze na českou a slovenskou scénu, můžete počítat na prstech jedné ruky… a ještě vám zbyde. Jednou z takových slečen je Monika „Moony“ Mokošová, která se na scéně aktivně pohybuje už od konce devadesátých let. Byla součástí redakcí několika fanzinů a v posledních pár letech je spojena se slovenskou mutací magazínu Rock Hard. Miluje extrémní hudbu, ale ze všeho nejvíce death metal. Moony je pohledná žena, dělá „něco“ pro metalovou scénu a takových lidí je tady málo. Nejen kvůli tomu si ji muzikanti vždy pamatovali. Příhod hlavně z dob, kdy ještě neexistovaly sociální sítě atd., má na toto téma přehršel. Tedy na téma, kdy ji „ženskost“ vyloženě pomohla k něčemu, na co třeba jiní novináři marně čekali a není to myšleno nijak špatně nebo a-morálně. Svoje fanzinářské úspěchy později začínala „zneužívat“ v rámci své ženské pozice, jak se jen dalo – jen co pochopila, že to láme ledy: „Myslím si, že chlapi se mě stále spíš bojí a respekt jsem si poctivě vydobyla, protože s kapelami se bavím o jejich muzice a to je pro ně dost magické, když vidí, že jim rozumím a znám jejich tvorbu. A taky jako každý špatně snáším neúspěchy, když je někdo arogantní jen kvůli tomu, že jsem baba a nedůvěřují mým znalostem do chvíle, dokud je nepřesvědčím o opaku. Někdy to trvá věčnost.“

Rozsáhlý článek o Moony najdete od 1. listopadu v 66. čísle Pařátu.