JAK TO VIDÍM JÁ – Stanete se našim mediálním partnerem?

Každý vydavatel (nyní neřešme, že vydavatelem sama sobě si může být i kapele, zkrátka zůstaňme u vydavatele jako firmy) se snaží svému zboží zajistit co největší publicitu. Možnosti jsou dlouhodobě jenom tři; buď rozhodí informace na svoje kontakty s tím, že mu nějaký kamarád helfne, nebo si propagace jednoduše zaplatí. Třetí možnost je dost jalová, protože představuje něco jako doprošování se médií, jestli by o tu nahrávku byl zájem, jestli by bylo možné ji alespoň minimálně zpropagovat. Zdůrazňuji, že tím mám na mysli minimálně jakous/takous žurnalistiku, nikoliv upnutí odkazu na sociální sítě, ať už má ta stránka fanoušků kolik chce.

Mohu začít tím, že opravdu kvalitních hudebních (metalových) žurnalistů je v tuzemsku minimum. A to i žurnalistů v uvozovkách, kteří se za ně nepovažují. Takže fanoušků píšících o hudbě, jež dokáží spojit svoje hudební (metalové) znalosti s jazykovou vybaveností a vlastností poměrně vzácnou, tedy spolehlivostí… bez častých výmluv. V tištěném médiu, kde je pro daný souhrnně řečeno slohový útvar předem vymezené místo a to nelze překročit, stejně tak je nutné dodržovat časové uzávěrky, je takový člověk, „který se dlouhodobě povede“, skoro jako zázrak. Tím opět neříkám nic nového. Úroveň tuzemských metalových médií je jaká je, na stránkách Pařátu jsme se ji nejednou zaobírali, ale já osobně ji hodnotit nebudu. Mám nějaká svoje kritéria a chápu, že někdo jiný by je mohl vnímat jako zaujatost.  Mám tu výhodu, že následující řádky mohu proplétat z pozice vydavatele hudebních nosičů, který pro vydané tituly sonduje publicitu, a zároveň z pozice vydavatele média, na něhož se obrací měsíčně řekněme desítky vydavatelů a kapel z celého světa, aby se Pařát stal jejich mediálním partnerem, věnoval se jejich aktivitám, protože si to určitě zaslouží. A teď jak z toho ven?

Celý článek vyšel 27. srpna 2020 v 95. čísle Pařátu.