JAK TO VIDÍM JÁ – Existovat rovná se platit?

„Metal je byznys jako každý jiný“. Když jsem tu větu před dávnými lety slyšel poprvé, ve své naivitě jsem se tomu zdráhal uvěřit. Bylo mi sotva dvacet, stejně jako mnohým lidem z kapel, které tou dobou natočily kultovní alba (viděno optikou dneška). Nikdo nic neřešil a byl vděčný za každou šanci, kterou dostal. A většina těch kapel až později litovala svých podpisů na úplně nevýhodných smlouvách. Tohle ale nikoho jiného netrápilo, proč by taky mělo? Nezapomenu, jak jsem hltal všechny možné rockové a metalové časopisy, objevoval nové kapely a měl radost za podporu těch magazínů, že dávají šanci i tomu metalovému extrému.
Žijeme v tuhém kapitalismu a každý, kdo soustavně vyvíjí nějakou činnost mající odezvu z dalších stran, své nároky na odměnu zvyšuje. Úměrně i neúměrně síle trhu alias zákon nabídky a poptávky. Kdo je nezvyšuje, o jeho aktivitu pravděpodobně není zájem. Buď ji po dokončení euforie ukončí sám, nebo udržuje při životě sporadicky, pro vlastní potěšení.
Jsem téměř 19 let vydavatelem metalového (undergroundového) časopisu, deset let vydavatelem hudebních nosičů a merchandise, sporadickým pořadatelem undergroundových koncertů. Proto následující článek povedu z tohoto pohledu.

Celý článek najdete v 85. čísle Pařátu, které vyšlo 17. prosince 2018.