ENOCHIAN

Před dvaceti lety začala vystupovat kapela, jejíž kontroverznost přesahovala rámec českého black metalu. Že do sebe šili a osočovali se např. přívrženci death a black metalu, bylo vcelku běžné, ale ENOCHIAN zapálili rozbušku i mezi blackmetalisty, kteří jim nemohli odpustit „nízké vlastenectví“. Do té doby se nikdo jiný neodvážil tak hlasitě otáčet k severu, veřejně se halit do norské vlajky, mít i nějaké texty v norštině, na obal desky použít runové písmo atd. „Norové z moravské kotliny“, kteří zpočátku opěvovali satanismus a vikinská témata, si mnozí nejspíš jako první vybaví v souvislosti s kulantně řečeno zvláštním obalem prvního alba „Night Monumental Evil“, se nakonec pohřbili sami. Vinou personálních otřesů se jejich existence po roce 1997 začala stávat tak trochu fraškou, různé začátky a konce už nikdy nedokázaly svařit zpřetrhané dráty, ač se o to po roce 2000 pokoušeli hned dvěma studiovými počiny. Zejména dlouho odkládané album „Encounter“ z roku 2006 (překvapivě silněji deathmetalové) nepřineslo kýžené oživení vzduchu, k němuž kapela vzhlížela, ale zabilo ji poslední hřebíky do rakve. V posledních letech sice prosákly informace o brzké fázi dokončení dalšího alba, ale my si přejeme, aby se tak již nikdy nestalo a ENOCHIAN zůstali v klidu spát. Je jiná doba a předchozí návratové pokusy ukázaly, že dveře jsou pro ně definitivně zavřené.
ENOCHIAN mají společné rysy s několika tuzemskými žánrově rozličnými kapelami z 90. let. Ač jejich hudba (a image) asi nikoho na zadek neposadila a sklízela uznání i posměch, kapela ve své době stála ve zdejších podmínkách u něčeho nového, nestala se bezejmennou, bezvýznamnou a právem ji patří místo v tomto vzpomínkovém ohlédnutí.

60. číslo Pařátu vyjde v pondělí 20. října.