CO BUDE, AŽ TADY MY, „STAŘEČCI“, NEBUDEME?

Tak jsem tuhle zrovna přemýšlel, jak dlouho vlastně aktivně hraju? Jak dlouho mě to bude ještě bavit? I když teda mám jasno, pořád (smích). A jak dlouho to bude bavit ještě ty, kteří mě mají poslouchat? Vždyť kolik je těm mým oblíbencům? Nedávno jsem je začal poslouchat (no jo… ono to bylo ještě za totáče… byli to mladí chlapci, skoro jako můj brácha. Sakra, kdy to bylo? Aha, na konci základky… hmm, to se psal rok 1976! A ono jim je vlastně už kolem 70 let. Co budeme dělat, až tu nebudou? Tihle Párplové, Bachmani, Slejdi, Urijáši, Sabati? U SLAYER, EXODUS a dalších to není o moc lepší. Kolik jim vlastně je? No jo, už hodně přes 50 let. Pamatuji se na doby, kdy jsem začal po škole (bylo mi 22) chodit do práce a lidi v tomhle věku se už chystali do důchodu, měli na sobě takovej baloňáček, tesilky, chodili shrbený, za pár let (v 60) už šli do důchodu… a ženský v tom důchodu vlastně už byly!

Zamyšlení Jenyho, bubeníka V.A.R., na téma „Staří versus mladí v metalu“, najdete v pravidelné rubrice Pařátu, jehož 73. číslo vyjde 20. prosince.

Pařát můžete objednávat zde. Informace o distribuci naleznete zde